28. 11. 2016

cold night, soft socks and good book

Upřímně, co je víc než horký cider a zasněžené okno? Přestože miluji léto a tropy, téhle atmosféře každoročně podléhám. Když ráno chodím po náledí a zní to jako lžička v créme brulée, prostě se ihned do tohohle počasí zamiluji. Zimu a Vánoce připomíná i můj pokoj. Celou neděli jsem vyráběla a zdobila, protože mi pravděpodobně už moc volných víkendů do Štědrého dne nezbude. Přemýšlela jsem, že bych se s vámi podělila o některé dekorace. Ale ještě nevím, jestli to zpracuji jako diy nebo room tour. To se dozvíte snad příště. Dalším plánovaným článkem je něco málo z kosmetiky, která se mi teď doma hromadí. No a dnešní příspěvek bude, celkem překvapivě, o knížkách. O knížkách, které mě oslovily, i přestože nečtu a když už, tak ne moc dobrovolně. Formátově největší z nich jsem poprvé viděla v kavárně Alternativa. Už tam se mi moc líbilo zpracování, jakým se dá dozvědět mnoho nových věcí o kávě, kterou zapřísáhle miluji. Na večery u hořícího krbu je to fajn oddychovka, ze které si vezmete plno nových informací. P.S. od Ani je srdeční záležitost. Většinu příběhů jsem četla už několikrát a pořád je to stejně vtipné a nakažlivé. Aňu jsem četla dobrovolně a ještě párkrát budu. Poslední knihou je Alchymista. Jednou nepřímo jsem se o něm zmínila na blogu, dneska bych to ráda zopakovala. Knihy Paula Coelha jsou čtivé a navíc i součástí maturity. Čtu celkem pomalu, ale Alchymistu jsem doslova "zhltla". Je to neobyčejný příběh a musíte se na něj soustředit, takže ke čtení ve vaně je ideální. Nechci vám víc prozrazovat. Takže pokud milujete svíčky, horké cidry a domácí pohodu, určitě doporučuju zařadit do programu i tyto tři zázraky.




A na závěr...
people are prettiest when they talk about something they really love with passion in their eyes

16. 11. 2016

#moodboard

 Ahoj! Dneska mám pro vás trošku neoriginální příspěvek, ale zato jeden z mých oblíbených. Miluji "sbírání" fotek z Pinterestu, instagramu a weheartit. Prostě den bez hromady inspirace si nedokážu představit. A co teprve teď, když jsem nemocná! Snad jen díky zázvoru, pinterestu a seriálům to přežívám. Ale nachlazení asi prostě už patří k podzimu. Já sice už žiju Vánocema, ale chápu, že někdo na výzdobu a kupování dárků nespěchá. Plno věcí z tohohle mood boardu si přeji pod stromeček, tak je třeba uvidíte ještě ve Vánočním článku. V polovině prosince mě čeká výlet do Vídně, doufám, že bude prostor vám vyfotit i nějaký zimní outfit. Co se týče budoucnosti blogu, chtěla bych zavést "citáty na rozloučenou", snad mi prominete, že nejspíš budou v angličtině. Vlastně to bude taky takové malé inspo v každém příspěvku. A pokud vás dnešní dávka obrázků, mého výběru, zaujala, určitě mě sledujte na weheartit i pinterestu.


“With freedom, books, flowers, and the moon, who could not be happy?”


5. 11. 2016

fairytale

Dneska mi bude chvíli trvat než se dostanu k tématu, ale myslím, že to všechno úzce souvisí. Marně jsem hledala nějaké nápady na články, nemám čas na focení outfitů ani něčeho podobného. Pak jsem ale objevila, něco úplně běžného, o čem jsem ještě nepsala.
Nepatřím do skupiny vášnivých čtenářů, kde najdete skoro celou mou rodinu. Čtu až když musím, vím že to není správné, ale co už. Co si vzpomínám, četla jsem někdy v létě, abych se donutila opálit si záda. Shodou náhod, teď v listopadu, jsem dočetla jinou knihu od stejného autora, na stejné zahradě jako v létě. A musím uznat, že to, co Coelho píše dává smysl, takže pokud to máte se čtením stejně, zkuste právě jednu z jeho knih. Když jsem dneska v zápalu čtení zapomněla jíst, dohnala jsem to rychlým obědem v podobě rybích prstů (které opravdu nejsou mé oblíbené jídlo). Při prvním soustu se mi vybavily Vánoce, které tak miluji! Nikdy jsme o Vánocích nejedli kapra, ale ryba se na štědrovečerním stole objevila vždy. Teď už to nejsou rybí prsty, jako z dob mého dětství, ale losos nebo podobná ryba, která nemá tolik kostí. Kdo si myslel, že budu psát nějaký recept na vánoční jídlo, ten se mýlil. Ještě pořád jsem se k hlavní myšlence nedostala. No a protože ty Vánoce tak zbožňuji, stáhla jsem si aplikaci, která vám odpočítá dny k jakémukoliv datu, na které se těšíte. A v ten moment, kdy mi v iPhonu běželo stahování, mě to napadlo. Napíšu vám o mém mobilu a aplikacích v něm. Celkem hezká pohádka o hledání inspirace na blog, nemyslíte?

Na narozeniny jsem dostala iPhone SE ve stříbrné barvě. Moc aplikací nepoužívám, a tak mi stačí 16 GB. Je to druhý mobil téhle značky, co používám., prvním byl iPhone 4S. Jinak jsem měla možnost vyzkoušet HTC, Samsung, Alcatel a ostatní iPhony. S nynějším mobilem jsem hrozně spokojená a neměnila bych, ale chápu, že každému apple prostě nevyhovuje.





Pro odemykání iPhonu používám otisk prstu, ale pro jistotu jsem si nastavila i normální čtyřmístný kód. Zapnutý mám i režim Night Shift, který upraví jas obrazovky podle soumraku a úsvitu.
Na základní obrazovce mám opravdu jen ty nejdůležitější a nepoužívanější věci

1) V první řadě mám ne moc důležité, ale často využívané aplikace, které už v základním nastavení byly
2) Z druhé nabídky využívám denně snad všechny
3) Ve třetí řadě mám stažené aplikace, které byly první nezbytností
4) Dolní panel používám skoro při každém odemčení iPhonu, patří tam můj oblíbený Instagram,ale i textovky a hovory

Fotek mám celkem dost, ale nejsou to jen ty, které jsem vyfotila na nový mobil. Díky icloud se mi přenesly i všechny staré snímky z 4-esky. Nově vám iPhone sám udělá video z fotografií, které jste vyfotili v jeden den. 


Na druhé stránce mám nepodstatné aplikace a složku Extra, kde jsou nesmazatelné zbytečné věci.
Za zmínku aplikace Spotify, která slouží k přehrávání písniček. Můžete si vytvořit svůj playlist nebo si jen pustit TOP 50. 

 V ios 10 jsou nově i tyhle "bubliny" s počasím (tu jsem obzvlášť uvítala, protože neustále sleduji předpověď) a nadcházející události, kde si zapisuji i testy a ostatní věci do školy.

Můj instagramový účet s hezkým počtem přidaných fotek a pro mě celkem novinka Pinterest. Dál používám i Weheartit, ale to mám jen v tabletu, protože Pinterest mám raději a je tam mnohem víc inspirace. Několikrát jsem si chtěla stáhnout Blogger, abych svůj blog měla neustále "po ruce", ale myslím, že zatím to je celkem zbytečné.


 A tohle je ten objev Ameriky, díky kterému dnešní článek vůbec vznikl. Necelých padesát dní do Vánoc, no není to prostě senzační zpráva?